Městský dům s duší: Jak vměstnat styl do úzkého půdorysu

Zapomínat byste neměli ani na to, jak barvy působí na vaši náladu. Tmavě modrá je uklidňující, ale pokud v místnosti trávíte hodně času prací, může vás uspávat. Naopak sytě žlutá nebo hořčicová dodá energii, ale při delším pobytu může být agresivní. Kompromis? Olivová zelená nebo hřejivá terakota. Tyto odstíny patří mezi trendy wall colors už druhou sezónu a drží se. Já jsem si v ložnici nalakoval jednu stěnu na hořčicově okrovou a vedle ní postavil bílou skříň. Funguje to skvěle. Když přijedou přátelé, a já jim musel nabídnout spaní na rozkládací pohovce v obýváku, ta hořčicová stěna za nimi vytvoří příjemný tepelný kontr


První lekce přišla s výletem babiččiny staré skříně. Místo masivního kolosu jsem objednala postel s úložným prostorem. Zvedací mechanismus schová šest krabic letního oblečení, spacák a lyžařské boty. K tomu pod postel pasuje matrace na lamelovém roštu s dutým vláknem. Jenže pak přišla otázka nocležníků. Zkuste ubytovat tři lidi v garsonce, kde jediný volný metr čtvereční zabírá váš kobereček. Nechtěla jsem nafukovací lehátko, co každou noc ztrácí vzduch. Řešení se rýsovalo v předsíni. Ano, do prostoru mezi dveřmi a koupelnou se vešel úzký sedací prvek. Vybrala jsem model s kovovou konstrukcí a polohovatelným opěradlem. Teprve potom začalo dávat smysl i samotné dřevo pod noh


Právě to, jak zkombinovat spaní a denní posezení, je podle mě jádrem celé space organization v malém bytě. Často slýchám námitku, že rozkládací sedačky jsou nepohodlné na sezení. Ale zkuste si osahat moderní kousek s kvalitním čalouněním. Mám kamarádku, která si pořídila sedačku s velurovým čalouněním, tedy velvet upholstery, a ta látka je tak hebká, že si na ni lidé sedají i bez polštářů. Navíc se na ní netvoří žmolky a vydrží i každodenní odpolední zdřímnutí. Když ji rozevřete, máte k dispozici lůžko o šířce 140 cm, což je v pohodě pro dva dospělé. Už jsem na té sedačce strávila nejednu noc, když jsem měla návštěvu a sama jsem musela spát v obýv�


Spací zóna se stala oříškem. Původní rozkládací gauč zabíral půlku místnosti a jeho rozložení připomínalo logistickou operaci. Vyměnila jsem ho za pohodlnou sedačku s úložným prostorem. Ta se rozkládá na lehátko široké sto čtyřicet centimetrů. Mechanismus je jednoduchý, klik-klak mechanismus bez složitého tahání za popruhy. Látka je sametová, velurové čalounění pěkně ladí s teplým odstínem dubu. Uvnitř sedáku skladuji dvě přikrývky a jeden pár polštářů. Hosté tak mají během pěti vteřin připravené spaní. A podlaha? Ta jen tiše nese jejich kroky. Ani jeden škrábanec za tři měsíce. Hardwood flooring tu ukazuje svou odolnost, která překonává očekává


Potíž nastává, když potřebujete uložit ložní povlečení pro hosta. Kde ho dáte, aby nebylo na očích? V malém bytě není místo na prázdnou skříň. Tady se vyplatí myslet na sedačku s úložným prostorem pod sedákem. Ne všechny modely to nabízejí, ale ty, které mají výklopný sedák, ukrývají pod sebou prostor na jednu sadu povlečení a malý polštář. Nebo sáhněte po konferenčním stolku s odklápěcím víkem, kde schováte deky. Když jsem zařizovala byt pro kolegu, řešili jsme právě tohle. Nakonec jsme koupili pull-out sofa, která má pod hlavním sedákem vysouvací druhý díl. Funguje to jako zásuvka a ve složeném stavu zabírá minimum mí


Kuchyně je dalším místem, kde se dřevo pere s realitou. Když upustíte nůž na dub, vznikne důlek. Ale na rozdíl od laminátu ho můžete přebrousit a přeolejovat. Moje kamarádka má v kuchyni borovici padesát let starou. Každý škrábanec je příběh. Já mám dub olejovaný s tvrdým voskem. Na spáry mezi deskami používám speciální pastu, kterou zatírám dvakrát do roka. Dřevo dýchá, nenasakuje skvrny od červeného vína, pokud je rychle setřete. Problém nastává s malými koly od jídelního stolu. Při každém posunutí se pod nožkou vytvoří rýha. Řešení? Podložky z filcu na každou nohu. Malý detail, který ušetří pravidelný renovátorský repar


Schodiště v řadových domech bývá nevděčným prostorem. U nás mělo šířku pouhých osmdesát centimetrů, což vylučovalo jakýkoli masivní nábytek na odkládání. Řešením se stala vestavěná knihovna podél zdi, každý schod má výšku osmnáct centimetrů a já jsem mezi ně nechala vložit výsuvné šuplíky na boty, šály a rukavice. Když se řemeslník divil, proč chci šuplíky do schodů, vysvětlila jsem mu, že v patře nemáme žádnou předsíň a každý pár bot musí mít své místo. Na stěně proti schodům visí velké zrcadlo v jednoduchém hliníkovém rámu, které prostor opticky zdvojnásobuje a rozsvěcí ho přirozeným světlem z okna v prvním patře. Pod schody vznikl malý pracovní koutek s úzkým stolem širokým čtyřicet centimetrů, kam se vejde notebook a šálek kávy, ale už ne hora papírů. Na zeď jsem dala magnetickou tabuli na seznamy úko