Provence style interiér: levandulové pole ve vašem obýváku

Po dvou letech provozu můžu říct jedno. Hardwood flooring není samospásná cesta. Je to cesta kompromisů mezi krásou a praktičností. Dřevo vyžaduje údržbu, ale odmění vás pocitem domova, který žádný vinyl nenapodobí. Moje prkna mají v obýváku už pět map od kávových hrníčků a jeden vryp od pádu žehličky. Každý z nich mi připomíná konkrétní nedělní ráno. A když přijedou přátelé, rozloží si lehátko z rozkládací sedačky s velurovým čalouněním, povídáme si u čaje a nohy nám hřejí desky, které pamatují dobu, kdy v bytě ještě nebylo ani topení. To je hodnota, kterou žádný jiný materiál nenabí


Když už mluvíme o pohovkách, rozkládací sedačka je v provence style interiors častým hrdinou. Důležité je sáhnout po modelu s hladkým mechanismem. Vyhněte se laciným kovovým výsuvům, které drhnou a křiví se. Kvalitní provedení poznáte tak, že sedák vyjede bez cukání a opěrák lehce dosedne. Na pohovku položte několik polštářů v potahových látkách s texturou, třeba manšestr nebo len. Povšimněte si detailů, jako jsou dřevěné knoflíky na opěradle nebo vyšívaná lemovka. Ve stylu Provence nesmíte zapomenout na přírodu, takže na stolek postavte keramickou mísu s čerstvým ovocem nebo suchou levandulí ve váze. Vůně a vzhled jedou ruku v r


Nakonec bych chtěla říct, že open space design není jen o tom zbourat zeď a koupit bílou kuchyň. Je to o tom, že každý kus nábytku musí nést víc než jednu roli. Já jsem si vybrala variantu, kdy pod sametovým sedákem dřímá postel s úložným prostorem. Když hosté odjedou, zasunu vše zpět a místnost je opět jen obývákem. Kdybych měla začít znovu, koupila bych si ten samý kus. Jen bych ho možná vzala v šedé, protože béžová je po dvou kávách prostě risk. A v open space bytě není kam utéct před následky rozlitého espre


Ptáte se, jestli provence styl interiors funguje v malém bytě s nízkým stropem a lodžií na sever? Moje zkušenost říká: ano, ale musíte zapomenout na romantické omítky z jihu Francie a soustředit se na detaily, které dýchají vzduchem. Když jsem před lety rekonstruovala dvoupokojový byt v panelovém domě, chtěla jsem právě tu uklidňující atmosféru, kterou známe z časopisů. Jenže realita byla krutá. Klasická francouzská okna se sem nevešla, a místo kleneb jsem měla rovný beton. Zachránily mě látky, barvy a jeden kousek nábytku, který funguje jako záchrana pro každého, kdo řeší omezený pros


Když jsem pak začala hledat dál, narazila jsem na takzvaný pull-out sofa – tedy sedačku, která se nevysouvá dopředu jako klasická pohovka, ale vytahuje se dopředu a zároveň nahoru. Zní to složitě, ale výsledek je luxusní. Žádné propadání do mezery mezi sedákem a opěradlem. Žádná diagonála, co vás v noci posouvá na zem. Prostě rovná spací plocha o šířce 140 centimetrů, což je víc než manželská postel v mnoha starších panelákových bytech. A protože jsem si dala záležet na potahu z 350 gramového sametu v barvě šampaňského, nikdo z návštěv na první pohled nepoznal, že půlka obýváku se za pár vteřin promění v ložnici. Právě naopak. Každý se ptal, kde jsem ten úžasný kus nábytku sehnala. Moje odpověď zněla jednoduše: je to investice do kl


Pokud skutečně toužíte po tom, aby váš byt dýchal glamour, nenechte se zviklat levnými náhražkami. Nekupujte pohovku, jejíž potah se po roce začne žmolkovat. Jednou jsem viděla krásnou bílou sedačku v akci za deset tisíc, ale po prvním vyprání gelové výplně v potahu zbyla jen šedá flekatá změť. Dneska dávám přednost osvědčeným textiliím – směs viskózy a polyesteru v poměru 60:40 drží tvar a dobře se čistí. A pokud jde o barvu, vsaďte na tmavé odstíny. Šedá antracit, tmavá olivová nebo sytě vínová. Na nich nejsou vidět otisky prstů, kapky kávy ani stopy po každodenním používání. Naopak, tyhle barvy dodají každému obýváku punc exkluziv


První lekce přišla s výletem babiččiny staré skříně. Místo masivního kolosu jsem objednala postel s úložným prostorem. Zvedací mechanismus schová šest krabic letního oblečení, spacák a lyžařské boty. K tomu pod postel pasuje matrace na lamelovém roštu s dutým vláknem. Jenže pak přišla otázka nocležníků. Zkuste ubytovat tři lidi v garsonce, kde jediný volný metr čtvereční zabírá váš kobereček. Nechtěla jsem nafukovací lehátko, co každou noc ztrácí vzduch. Řešení se rýsovalo v předsíni. Ano, do prostoru mezi dveřmi a koupelnou se vešel úzký sedací prvek. Vybrala jsem model s kovovou konstrukcí a polohovatelným opěradlem. Teprve potom začalo dávat smysl i samotné dřevo pod noh


Nocležníci v obýváku si zaslouží komfort. Můj rozkládací gauč má v sobě pěnovou matraci o výšce šestnácti centimetrů. Když ji položíte na laminátový rošt a přidáte chladivé povlečení, spí se jako v hotelu. Jenže laminátový rošt není totéž co lamelový rošt pod klasickou postelí. Lamely se prohýbají, kopírují páteř. U rozkládací sedačky musíte počítat s tím, že podlaha nese celou váhu mechanismu. Pokud máte podlahu z masivu a na ni položíte těžký kovový rám s matrací, doporučuji podložit nohy gumovými terči. Zabráníte tak vibracím a hluku při každém převalení. Dřevo pod matrací tlumí, ale nesmí se podél spojů prohýbat. Tvrdá podlaha tvrdá postel, to je kombinace pro zdravá z�